Metodický pokyn (výklad)

Metodický pokyn (výklad)

k poplatkům z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání v kontextu poplatkové povinnosti zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů, zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, a zákona č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání

Státní fond kinematografie na základě ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o audiovizi“) vykonává správu audiovizuálních poplatků.

Poplatek z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání je dle § 27 zákona o audiovizi jedním z audiovizuálních poplatků.

Jedná se tedy o poplatek ze zákona ve veřejném zájmu a z tohoto důvodu se na tyto poplatky hledí jako na druh daně a na jejich správu a výběr se vztahují ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“).

Plátcem poplatku z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání je podle ustanovení § 27 odst.1 zákona o audiovizi poskytovatel audiovizuální služby na vyžádání, který tuto službu poskytuje, a to na základě registrace podle jiného právního předpisu. (§ 5 zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání)

Správním úřadem příslušným k výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“). Rada vede Evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, ukládá sankce podle tohoto zákona a monitoruje obsah audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. (§ 4 odst. 1 a 2 zákona č. 132/2010 Sb.)

Pro účely zákona č. 132/2010 Sb. se rozumí:

• -        audiovizuální mediální službou na vyžádání služba informační společnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání a jejímž hlavním cílem je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, a která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání (dále jen „katalog pořadů“),
• -        pořadem pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která představuje jednotlivou položku v katalogu pořadů a jejíž podoba a obsah jsou srovnatelné s podobou a obsahem televizního vysílání, zejména celovečerní film, záznam sportovní události, situační komedie, dokumentární pořad, pořad pro děti nebo původní televizní hra.
• -        redakční odpovědností výkon rozhodujícího vlivu na výběr pořadů a jejich uspořádání v katalogu pořadů,
• -      poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání podnikající fyzická nebo právnická osoba, která určuje způsob organizace audiovizuální mediální služby na vyžádání a má za tuto službu redakční odpovědnost. (§ 2 odst.1. písm. a) – d) a dále ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 132/2010 Sb.)

Pokud se tyto FO a PO neregistrují u RRTV, jednají protizákonně a vztahují se na ně sankce. Konkrétně ten, kdo se neregistruje, porušuje ustanovení § 60 odst. 4 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., za což hrozí sankce až do výše 10 milionů.

Podle zákona č. 132/2010 Sb., se za audiovizuální mediální službu na vyžádání nepovažuje

-        služba, která nemá povahu činnosti především hospodářské nebo která nesoutěží s televizním vysíláním,

-        služba, která není určena k příjmu veřejností,

-        služba, jejímž hlavním účelem není poskytování pořadů, nebo

-       služba, kterou nemůže přímo nebo nepřímo přijímat veřejnost v žádném členském státě Evropské unie prostřednictvím zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci audiovizuální mediální služby na vyžádání, které je dostupné v obchodní síti.

(§ 2 odst. 2 písm. a) – d) zákona č. 132/2010 Sb.)

Dále podle zákona o audiovizi se podle ustanovení § 27 odst. 3 poplatková povinnost vztahuje na všechny audiovizuální mediální služby na vyžádání bez ohledu na jejich technologickou povahu, je-li součástí služby zpřístupnění alespoň jednoho kinematografického díla.

Pokud se jedná o vyjasnění toho, kdo je povinen odvádět poplatek, je to u RRTV registrovaný poskytovatel služby, který prodává svůj obsah koncovým uživatelům.

Na takto (u RRTV) registrovaného plátce (poskytovatele služby) je pak v souvislosti s poplatky nahlíženo jako na daňový subjekt a vztahují se na něj ustanovení zákona č. 280/2009 Sb. (daňový řád). Ten v § 1 odst. 3 říká: „Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení“) podané daňovým subjektem.“ A dále v § 2 odst. 3: „Daní se pro účely tohoto zákona rozumí a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek.“

Daňový řád dále vymezuje pojem „daňový subjekt v § 20 odst. 1) „Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně“, a k tomuto subjektu také vztahuje povinnost podat daňové (poplatkové) přiznání na Státní fond kinematografie, konkrétně v ustanoveních § 135 odst. 1 a 2:

(1) Řádné daňové tvrzení je povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, který je k tomu správcem daně vyzván.

(2) Daňový subjekt je povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně.

§ 241 zákona 280/2009 Sb. ustanovuje zákaz přenosu daňové povinnosti

„Dohoda, podle níž daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, není vůči správci daně účinná; to neplatí, pokud jiná osoba plní povinnost, která této osobě vznikla v důsledku zajištění daně podle zákona.“

Z výše uvedeného vyplývá, že každý u RRTV registrovaný poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je zároveň ve vztahu k poplatkové povinnosti daňovým subjektem se všemi povinnostmi. Podle daňového řádu je mj. povinností registrovaného provozovatele podat poplatkové přiznání svým jménem. Přenesení této povinnosti není možné, protože poplatková povinnost se vztahuje ke konkrétnímu subjektu. Není proto možné, aby poplatkovou povinnost za registrovaného provozovatele převzatého vysílání převzal jiný subjekt a zbavoval jej tak povinnosti, kterou mu ukládá zákon.

Poplatková povinnost se vztahuje k registrovanému provozovateli a je nepřenositelná.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že nelze operovat s tím, že ten, kdo se neregistruje u RRTV jako poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je ve vztahu k poplatkové povinnosti nedohledatelný. V tomto směru je zcela jasná úloha RRTV, aby svou činností vyhledávala ty, kteří se neregistrovali, a přesto službu poskytují. Pokud se neregistrují, jednají protizákonně a vztahují se na ně sankce až do výše 2 milionů.

Předmětem poplatku z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání je cena za, která je koncovým uživatelem placena poskytovateli audiovizuálních služeb na vyžádání. (§ 27 odst. 2 zákona o audiovizi)

Konstrukce výpočtu poplatků pracuje s faktem, že o ono 0,5 % poplatků je navýšena cena, kterou má koncový uživatel platit poskytovateli služby (viz § 27 odst. 3 zákona o audiovizi). Jinými slovy, toto půl procento je zahrnuto do výše provozovatelem nabízené ceny za služby a platí je tudíž zákazník-koncový uživatel.

Tam, kde je poskytovaná služba součástí jiné poskytované služby (např. převzatého televizního vysílání) bude toto 0,5 % připočteno k již odváděnému poplatku (1 %) a koncový uživatel tak bude v konečném důsledku hradit poplatek za obě poskytnuté služby ve výši 1,5 %. Nelze v tomto případě argumentovat tím, že koncový uživatel službu nevyužívá a proč by tedy za ni měl odvádět poplatek. V tomto ohledu je možné argumentovat analogicky s televizními poplatky veřejnoprávní televize, kde se nelze vyvázat z povinnosti platit televizní poplatek tím, že budu tvrdit, že sleduji pouze programy jiných televizí a nikoli ČT, tak proč bych měl poplatek platit. Vlastník přijímače možnost sledovat ČT má, a to, že ji nesleduje, je jeho věc, platí za tu možnost. Stejně tak provozovatel kabelové sítě poskytující zároveň audiovizuální službu na vyžádání tuto možnost nabízí a koncový uživatel pak platí za tuto možnost volby.

Základem poplatku z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání cena bez poplatku z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání, která je placena plátci poplatku za poskytnutí audiovizuálních služeb na vyžádání. Plátce poplatku z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání zahrne poplatek z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání do ceny z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání (§ 27 odst. 3 zákona o audiovizi)

Sazba poplatku z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání činí 0,5 %. (§ 27 odst.4 zákona o audiovizi)

Poplatkovým obdobím je kalendářní rok.

Shrnutí:

• -        Poplatek z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání je ze zákona jedním z audiovizuálních poplatků a hledí se na něj jako na druh daně
• -        Na správu a výběr poplatků se vztahují ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
• -       Plátcem poplatku je poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání, registrovaný podle zákona 132/2010 Sb. u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
• -        Na registrovaného plátce je pak v souvislosti s poplatky nahlíženo jako na daňový subjekt
• -        Povinností registrovaného provozovatele (daňového subjektu) je podat poplatkové přiznání svým jménem.

-        Poplatková povinnost se vztahuje k registrovanému provozovateli a je nepřenositelná.

-        Poplatek se odvádí za koncového uživatele s jeho možností volby.